Volební výsledky potvrdily velkou míru nezájmu o záležitosti Evropské unie ze strany občanek, občanů. Za Českou republiku usedne do lavic Evropského parlamentu (EP) celkem 7 stran zařazených do 6 frakcí. Jedinou politickou stranou zastoupenou ve Sněmovně a nezvoulenou do EP se stalo hnutí Úsvit přímé demokracie. Ostatní strany zastoupené po podzimních volbách v Poslanecké sněmovně obhájily své místo v českém stranickém systému. Oproti volbám do Sněmovny získali jedno křeslo v EP euroskeptičtí Svobodní. Celkově se však České republice vyhnul očekávaný trend vzestupu krajně pravicových stran s anti-imigrantskou a xenofobní rétorikou.
V případě volební účasti došlo k značnému poklesu oproti předchozím volbám v letech 2004 a 2009, kdy účast přesáhla 28 procent. S 18,2% zaujala v letošních volbách Česká republika nelichotivé předposlední místo a od poslední příčky nás zachránilo pouze Slovensko s 13 procenty. Náš východní soused se již tradičně od voleb 2004 staví do role země s nejmenším zájmem o volby do EP. Dlouhodobý nezájem o evropské volby naznačovaly mnohé průzkumy. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) se pouze 8 % voličů rozhodně zajímalo o tyto volby, dalších 20 % se pouze zajímalo. Zájem voličů je logicky spojen s důležitostí, již občané volbám přičítají. I zde evropské volby v České republice zastávají poslední příčku za všemi ostatními, kdy pouze 13 % voličů je považuje za důležité, 26 % za spíše důležité, oproti tomu pro 31 % voličů jsou spíše nedůležité a pro celou čtvrtinu občanů jsou zcela nedůležité. Předvolební průzkumy i přes nízký zájem voličů předpokládaly účast pod 30 %, přibližně na úrovni předchozích voleb.
V případě voleb do Evropského parlamentu tvoří Česká republika jeden volební obvod s 21 volenými místy a volič má možnost na kandidátních listinách udělit dva preferenční hlasy. Takto velký obvod umožňuje skutečně poměrný výsledek z hlediska přepočtu hlasů na mandáty. Jediným pokřivením této poměrnosti je stanovená hranice 5 % pro získání mandátu. Tu dokázalo překročit 7 politických subjektů: hnutí ANO 2011, TOP 09, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, ODS a Strana svobodných občanů. Při nízké volební účasti postačilo Straně svobodných obdržet necelých 80.000 hlasů pro zisk jednoho mandátu. Rozdělení mandátů pro strany je následující: ANO 2011, TOP 09, ČSSD získaly po 4 mandátech, KSČM, KDU-ČSL každá 3 mandáty, ODS získala 2 křesla a Strana svobodných 1 mandát. Strany vládní koalice (ANO, ČSSD, KDU-ČSL) získaly dohromady 11 křesel a 40,25 % hlasů, opoziční strany 10 mandátů a 39,84 %. Necelých 20 procent obdržely strany, které nepostoupily do skrutinia, tedy procesu přepočítávání hlasů na mandáty. Součet zisku hlasů pro strany zastoupené v EP se mírně zvýšil oproti předchozím volbám, kdy mandáty získaly pouze 4 strany a součet jejich hlasů se rovnal 75,65 procentům, avšak je nižší než při volbách v roce 2004. Při nich zastupovalo Českou republiku 6 stran se ziskem 87, 65 procent.
Oproti předchozímu období jsou v EP zastoupeny 3 nové strany, ANO 2011, TOP 09 a Svobodní, které obsadily 9 míst a reprezentují 37,3 procent voličů. Dřívější hegemoni českého stranického systému, ČSSD a ODS získaly v letošních volbách 21,8 % voličů a 6 mandátů, což je znatelný pokles oproti 53,8 procentům a 16 z 22 mandátů v předchozích volbách.
České poslankyně a poslanci v EP nejvíce posílí evropskou frakci křesťanských demokratů (TOP 09 a KDU- ČSL, 7 mandátů), dále Alianci socialistů a demokratů (ČSSD, 4 mandáty), Alianci liberálů a demokratů (ANO 2011, 4 mandáty), Evropskou sjednocenou levici – Severskou zelenou levici (KSČM, 3 mandáty), frakci Evropských konzervativců a reformistů (ODS, 2 mandáty) a skupinu Evropa svobody a demokracie (Svobodní, 1 mandát). Z doposud existujících frakcí nemá ČR zastoupení pouze ve skupině Zelených – Evropské svobodné alianci.
Z hlediska zastoupení žen a mužů je již tradičně pro českou politiku poměr ve prospěch mužů (16 mužů, 5 žen). Nejvíce žen bylo zvoleno na kandidátce ANO 2011, 2 poslankyně, na kandidátkách ČSSD, KSČM a KDU-ČSL byla zvolena vždy jedna poslankyně. Ženy reprezentují 23,8 procent českých poslanců, poslankyň, což je nárůst v absolutních číslech o jednu poslankyni a o 5 % z 18,2 % z roku 2009. Poměr žen a mužů v nově zvoleném parlamentu bude znám až po prvním zasedání. V předchozím volebním období byl tento poměr v celém EP 35 % žen a 65 % mužů, přičemž např. švédské poslance, poslankyně tvořilo 56 % žen a ve Finsku toto číslo dosáhlo 62 %.
Strana zelených a Pirátská strana po vyhlášení výsledků oznámily, že se obrátí na Ústavní soud ve věci 5% hranice. Přestože tyto dvě strany nepřekročily stanovenou klauzuli, jejich výsledky 3,8 % u zelených a 4,8% u pirátů překračují tzv. přirozených práh. Při jeho absenci by dosáhly každá na jeden mandát, a to na úkor třetího mandátu pro KDU-ČSL a čtvrtého mandátu pro ČSSD. Argumenty pirátů a zelených pro zrušení klauzule vychází z nedávného rozhodnutí německého Ústavního soudu, podle něhož se ruší hranice 3 procent pro vstup do skrutinia. Pokud se členové, členky českého Ústavního soudu přikloní ke stejnému názoru jako jejich němečtí kolegové, mohou se menší strany těšit na snížení hranice na úroveň přirozeného prahu, tedy přibližně 3,4%. V porovnání s Německem se jedná stále o relativně vysokou hranici. V obvodu s 96 mandáty se přirozených práh pohybuje okolo čísla 0,7 % a umožňuje zastoupení i marginálním stranám. Jednoho zástupce za Německo v EP bude mít i neonacistická NPD. Když se podíváme na předchozí volby v ČR, tak by zrušení 5% klauzule pomohlo pouze straně Suverenita k zisku jednoho mandátu ve volbách 2009, jinak by se složení českých poslanců a poslankyň neproměnilo.
Jedním z velkých témat na evropské úrovni byl předpokládaný úspěch radikálních populistických pravicových stran s anti-imigrační, xenofobní a anti-EU rétorikou. Přestože Strana nezávislosti Spojeného království a francouzská Národní fronta vyhrály volby ve svých zemích a euroskeptické strany posílily své zastoupení v EP, v důsledku své roztříštěnosti je otázkou, jaký budou mít tyto strany reálný vliv na budoucí směřování Unie. České republice jako většině zemí ve střední Evropě se tento trend vyhnul a pravicové euroskeptické strany získaly pouze 3 mandáty, 2 ODS, 1 Svobodní.
Nejednota českých euroskeptiků je jen odrazem nejednoty tohoto proudu na evropské úrovni. Přestože ODS a Svobodní sdílí negativní pohled na další integraci EU, předseda Svobodných Petr Mach doposud deklaroval neochotu spolupracovat s ODS. Roztříštěnost v celé EU se projevuje na množství utvářených frakcí. ODS je součástí frakce Evropských konzervativců a reformistů, jejichž leaderem jsou britští konzervativci. Druhou euroskeptickou frakci, tentokrát pod vedením britské Strany nezávislosti představuje skupina Evropa svobody a demokracie. Vítězka francouzských voleb Marine Le Pen však nehodlá vstoupit ani do jedné z již existujících frakcí a svému britskému kolegovi vzkázala: „Je mi líto Nigeli, ale my si utvoříme vlastní skupinu“. Ta má nést jméno Evropská aliance pro svobodu. Sám Nigel Farage, předseda Strany nezávislosti považuje Národní frontu za stranu příliš spojenou s antisemitismem a spoluráci s ní vylučuje.
Marine Le Pen zatím nemá jistotu, zda se jí vůbec podaří zamýšlenou frakci vytvořit. Podmínkou pro vznik frakce je 25 poslanců, poslankyň ze 7 členských států. První kritérium sice není překážkou, protože pouze Národní fronta disponuje počtem 24 poslanců, poslankyň, ale druhé kritérium zatím nesplňuje. Do EP se dostalo několik desítek nových a doposud nezařazených poslanců, poslankyň, kteří mohou případně posílit některé z euroskeptických skupin. Mezi ně patří také zástupci řeckého Zlatého úsvitu nebo maďarského Jobbiku, a ti jsou považováni za nepřijatelné jako spojenci pro Le Pen i Farage.
Kampaně českých politických stran a hnutí s reálnou šancí dosáhnout na poslanecký mandát se většinou nesly v pozitivním a proevropském duchu se snahou mobilizovat voličstvo. V průběhu předvolební kampaně se neobjevilo žádné ústřední téma společné pro většinu stran. ODS se pokusila oslovit své voličstvo peticí za korunu, kde se vymezuje proti přijetí eura. Jeho přijetí v současné době podle průzkumu CVVM nepodporují tři čtvrtiny občanek, občanů. Přestože pod petici získali více než 40.000 podpisů, počet hlasů pro občanské demokraty nedosáhl ani 120.000 a v procentech (7,67 %) dosáhli přibližně stejného výsledku jako při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013. Strana svobodných občanů přišla s novým termínem „euronesmysly“, proti nimž se zavázali bojovat. K nim řadí mimo jiné zavedení eura, omezení používání igelitových tašek nebo zákaz přidávání cukru do ovocných džusů. Argumenty proti další integraci EU tak byly doplněny zjednodušujícími a v nemalé míře zavádějícími příklady nesmyslů „zaváděných“ Bruselem.
S nejostřejší rétorikou přišlo hnutí Úsvit přímé demokracie. Jejím cílem nebyla kritika EU, ale hrozba „nepřizpůsobivých imigrantů a náboženských fanatiků“. Pro účely své kampaně si Úsvit propůjčil xenofobní švýcarský plakát, kde je ze švýcarské vlajky vykopávána černá ovce. Tímto motivem se již dříve nechaly inspirovat Liga Severu v Itálii, krajně pravicová NPD v Německu a na stejném extrému umístěná Národní strana v ČR. Téma hrozby imigrantské vlny se předseda hnutí Úsvit rozhodl neopustit i po volebním neúspěchu. "Věřte, že dojde na naše slova. Za pět let, až tady po ulicích budou chodit zahalení cizinci, si vzpomenete, kdo s tímto tématem přišel“, pronesl v jednom ze svých komentářů k volebnímu výsledku. Obdobnou rétoriku o nepřizpůsobivých imigrantech obsahoval i program KDU-ČSL, avšak strana tento bod v průběhu kampaně stáhla a stavěla na svém pozitivním vztahu k EU. Hnutí Úsvit neopomenulo během své kampaně také protiromskou rétoriku a u mnoha jeho sympatizantů došlo k velkému překvapení, když byla do čela kandidátky zvolena Klára Samková, advokátka, mezi jejíž případy patřila i obhajoba romských občanů ČR. Tomio Okamura svůj výběr hájil slovy, že „ona přece nemá ani kapku cikánské krve“. Dřívější obhajoba romských občanů nebránila Kláře Samkové v přijetí nesnášenlivých argumentů hnutí Úsvit, které ji kvůli podezření z oklamání banky v rámci její advokátní činnosti stáhlo z čela kandidátky dva týdny před volbami. Agresivní proti-imigrantská rétorika neslavila očekávané úspěchy a hnutí Úsvit získalo 3,12 % hlasů, přestože jeho předseda patří mezi nejoblíbenější politiky s důvěrou přes 40 %. Jedním z důvodů může být nízký počet cizinců pobývajících v ČR (4 procenta populace), z nichž většina pochází ze států EU. Dalším je větší pravděpodobnost neúspěchu personalizovaných projektů, pokud ve volbách nekandiduje přímo jejich leader.
Nízká účast sice snižuje vypovídající hodnotu podpory jednotlivých stran, avšak z výsledků můžeme vyvodit několik závěrů. Protože ještě neuplynul ani rok od voleb do Poslanecké sněmovny, doposud se neprojevil efekt, kdy opoziční strany získávají při tzv. volbách druhého řádu navrch nad stranami vládními. Hnutí ANO, které se stalo vítězem evropských voleb, se postupně etabluje na více úrovních české politiky. Naopak zcela propadlo hnutí Úsvit přímé demokracie, jehož preference v průzkumech dlouhodobě klesají. Úsvit má mírně nakročeno k tomu, stát se dalším projektem na jedno volební období a následovat dnes již marginální strany jako Věci veřejné (zisk 0,46 ve volbách do EP). Pro český stranický systém znamenaly evropské volby potvrzení trendu ztráty dominance dvou velkých stran, ČSSD a ODS a jeho větší rozdrobenost.
Přestože došlo na evropské úrovni k nárůstu poslankyň, poslanců zvolených za krajně pravicové strany, jejich počty stále tvoří menšinu v EP. Dosavadní jádro okolo nově tvořené Evropské aliance pro svobodu v čele s Marine Le Pen tvoří pět stran z pěti zemí o 38 poslancích, poslankyních ze 751. Celkový počet tzv. euroskeptických zástupců v EP je vyšší, ale v důsledku jejich roztříštění a politiky vytváření malých frakcí nelze očekávat jejich větší vliv na evropskou politiku. I když se Česká republika vyhnula tomuto trendu díky neúspěchu Úsvitu přímé demokracie, euroskeptické strany ODS a Svobodní se zatím drží celoevropského modelu roztříštění sil a nespolupráce.
Štěpán Drahokoupil